Mam na imię Dorota Kaletová, mam 16 lat. W wolnym czasie lubię podróżować i uprawiać sport. Mam nadzieję, że w moich tekstach każdy znajdzie choć jedno zdanie, z którym będzie mógł się utożsamić.
Na stole stále sedává tiše a smutně,
jako by na někoho čekala.
Oči má tmavé a prázdné
a pořád se dívá ke dveřím,
i když tam už nikdo není.
Možná jen doufá,
že někdo, na koho čeká, vejde.
A možná vidí nebo slyší něco,
co já už nedokážu.
Spí v tvém křesle,
kde jsi sedávala ty.
A když se na ni dívám, vidím tebe.
Vidím tě, jak si prohlížíš své album
a říkáš mi, ať si vezmu ten karamelový bonbon,
který jsi mi pokaždé nabízela.
Ale tvůj hlas zmizel.
Jsou to jen myšlenky v mé hlavě,
které se mnou mluví.
Zůstaly už jen vzpomínky,
které volají,
ale my je neslyšíme.Ve vzduchu je prázdno
a pocit, že jsi blízko,
ale nemohu tě najít.
Přesto stále čekám,
jestli něco promluví.
Možná tenhle dům,
který tě znal celý tvůj život už od narození,
mi ukáže cestu k tobě…
