Mam na imię Dorota Kaletová, mam 16 lat. W wolnym czasie lubię podróżować i uprawiać sport. Mam nadzieję, że w moich tekstach każdy znajdzie choć jedno zdanie, z którym będzie mógł się utożsamić.
Neřekly jsme si to nahlas.
Ani jedna to neumíme.
Ale obě to víme.
Začaly jsme si víc vadit,
než si chybět.
Bylo mi líp bez tebe
než s tebou.
Bylo těžké to sledovat.
Být u toho.
Cítit ten odstup,
který se mezi námi nenápadně natahoval.
A přesto mi chybíš.
Chybí mi všechno.
Chybí mi to naše duo,
které nikdo nepřekonal.
Vždycky jsme to byly ty dvě.
Tam, kde byla jedna,
byla i ta druhá.
Když někdo znal jednu,
znal i druhou.
Vzpomínky, které jsme sdílely.
Naše vtipy,
které jsme chápaly jenom my.
To, že když se něco stalo,
věděla jsem,
že tobě to řeknu jako první.
Ta jistota,
že vedle mě někdo je.
Někdo, kdo mě zná do hloubky.
Kdo ví, co říkám,
i když mlčím.
Ale stejně mi přijde,
že jsi mě neznala tak moc,
jak bych potřebovala.
Ale já už se k tobě nechci vracet.
Už mě nebaví se bát,
že to, co řeknu, bude špatně.
Nechci poslouchat,
s kým vším si budeš plánovat léto,
když já tam nebudu.
Možná bych nejradši brečela celou noc,
jak moc to bolí.
Možná bych tě nejradši objala
a dala ti ránu do obličeje.
Ale vím,
že by to bylo špatně.
Některé věci se nedají slepit,
ani když si to přeješ ze všeho nejvíc.
Možná to bylo jenom dospívání.
Možná jsme si jen uvědomily,
že jsme úplně jiné.
Ale není to naše chyba.
Cítím se sama.
Obklopená lidmi,
ale prázdná.
Protože ty tu nejsi.
Nikdo tě nikdy nenahradí.
Ale možná s někým jiným
nebudu vedle tebe tak neviditelná.
Stay close to the people who feel like sunshine.
